Chorvati jsou známí po tom, co milují oslavy a večírky, kvůli čemu každá vesnice má své vlastní slavnosti. Slavnost na ostrově Iž vyniká i mezi Chorvaty.

Iška fešta je letní oslava, která během tří dní nabízí kulturní programy, sportovní hry, jídlo, pití a spoustu radosti. Tradiční folklorní oslava vrcholí závěrečnou akcí festivalu – volbou krále ostrova Iž. Je to zvyk z dávných dob související s římskou tradicí bakchanálií a saturnalií. Nejstarší lidé z vesnice tahají slámky, a ten, kdo vytáhne nejdelší, se stává králem. Starý král vyplouvá do přístavu Veli Iž doprovázen svým doprovodem v kostýmech, písní, ohňostrojem a zvony. Potom se na jevišti korunuje nový král dle tradičního ostrovního folklóru. Samozřejmě, každá dobrá party je doprovázena dobrým jídlem. Nejznámější v této oblasti je iški lopiž, masové jídlo se zeleninou a aromatickými středomořskými bylinami. Toto jídlo je zvláštní díky hliněném hrnci, ve kterém se připravuje, což není překvapující, protože tato oblast je známa svou tradicí keramiky. Pokud se chcete pobavit, navštivte Iž!

Seznamte se s kultem pohřbu na částech velebitských průsmyku a s příběhem na jeho pozadí!

Pokud se projdete Velebitem, určitě si cestou všimnete jedinečných miniaturních památek. Těmto památkám se říká „mirila“ a jejich úkolem bylo udržování vzpomínky na zesnulé na horských svazích. Mirila vznikla v době, kdy se obyvatelé Velebitů zabývali převážně chovem zvířat. Těla zesnulých se tehdy přepravovala do vesnických kostelů a hřbitovů k pohřbu. Na těchto náročných cest, existovalo jen jedno pravidlo: člověk se může zastavit a odpočinout jen jednou. Na těchto místech posledního pozdravu zesnulého se sluncem se měřili pozůstatky zesnulého (míry), po kterých památky dostaly svůj název.

Tyto fascinující kult trval od 17. do 20. století a kamenné památky „mirila“ dnes najdete na strmých a hrubých horských stezkách u vesnic Starigrad a Ražanac. Jako místa posledního odpočinku zesnulého, tyto památky byly umělecký vyzdobeny a uctívány ještě více než hroby!

Nenechte si ujít fascinující příběh o pažských ženách a krajce!

Pažská krajka fascinuje lidí celá staletí. Dříve si je vážili císaři a dnes je milují lidé z celého světa. Asi proto, že jen několika žen ví, jak ji ručně vyšít. Pažské krajkářky praví, že by ani počítač nedokázal opakovat vzorce, které samy pokaždé znovu vytvářejí. Krajka pochází z doby dávno před počítači – z 16. století. Benediktinské jeptišky z kláštera svaté Marie byly první učitelky ve městě a založily dívčí školu. Jeptišky dívky naučily mnoho věcí, a mimo jiné, jak vyšívat krajky. Od té doby jsou chváleny za zahájení tohoto vyčerpávajícího podnikání, které se předává z generace na generaci. Pokud hledáte neobvyklé suvenýry, to je ono! Krajky můžete koupit v obchodech se suvenýry ve městě Pag. Doporučujeme vám, abyste také navštívili benediktinské jeptišky v klášteru sv. Margarity, které založily krajkářství v Pagu a ovlivnily jeho zvláštní styl. Jeptišky vždy chránily dědictví. Kromě krajky, chránily bohatou sbírku církevního umění. Při příležitosti 700. výročí založení benediktinského kláštera svaté Margarity v Pagu, v tomto klášteře byla otevřena Stálá výstava církevního umění. Kromě krajky a zajímavých exponátů, jako jsou relikviáře, malby a sochy, na výstavě se můžete seznámit s životem benediktinských jeptišek, čí životní styl je vedeny heslem „ora et labora“. Je třeba zmínit také oblíbený baškotin, druh sladké topinky, která se již více než 300 let dělá dle speciální receptury benediktinských jeptišek. Oslaďte si své seznámení s chorvatským uměním tradiční pochoutku!

Ježíšmarjá, jaký příběh! Přečtěte si více o svatém Simeonovi a jeho příběhu v Zadaru!

Pověst praví, že v roce 1203 obchodník, který přepravoval tělo svatého Simeona ze Svaté země do Benátek, v Zadaru našel útočiště před bouřkou. Aby poustevníkům neprozradil, čí tělo přepravoval, řekl, že jde o jeho bratra. Čekající na opravu své lodě, tělo pohřbil na nedalekém hřbitově, ale opravy se nedočkal a brzy onemocněl a zemřel. Předtím mnichům něco však odhalil. Kvůli tomu se tamní mnichové rozhodli vykopat tělo, které obchodník přepravoval, a zjistili, že jde o světce. Během té samé noci, třem hodnostářům se zdálo o těle světce, které bylo pohřbeno na hřbitově, a ráno se od mnichů dozvěděli, že opravdu jde o svatého Simeona.
Od té doby je svatý Simeon uctíván v Zadaru. Truhla svatého Simeona, mistrovské dílo středověkého umění, je obdélníkový cedrový sarkofág ve tvaru truhly, obkládán stříbrnými a pozlacenými deskami, ve kterém se údajně nacházejí pozůstatky svatého Simeona. Den svatého Simeona se slaví 8. října, rakev se otevírá a lidé se celý týden můžou podívat na mumie světcova těla. Samozřejmě, kostel svatého Simeona můžete navštívit kterýkoli den v roce.

Nesmíte si nechat ujít stálou expozici Zlato a stříbro Zadaru. Během své prohlídky výstavy, najdete i jiný druh pokladu – historii za příběhem.

Poklad zde nestřežili králové a císaři, ale jeptišky! Zadarský historický poklad je neoddělitelný od benediktinského kláštera svaté Marie a jeptišek, které opatrovaly klášter. Jejich historie sahá až do doby Byzantské říše. Benediktinské jeptišky v nedávné historii znovu odehrály důležitou roli, když během spojeneckého bombardování v roce 1943 poklad schovaly do hluboké díry pod kostelní zvonicí. Mnohé předměty, které byly uchovávány s láskou, znalostí a hrdostí, mají docela velkou hodnotu. Pro občany Zadaru ale největší hodnotu má tzv. Čikin kříž, bez ohledu na to, že je malý a není zdobený drahokamy. Tento kříž má zvláštní význam pro místní občany už od 8. století. Poslechněte si historii tohoto pokladu a najděte svůj oblíbený exponát na výstavě.